3 pojmy – vstřícnost, kompromis a ústupek
Ad vstřícnost
Kdykoli je to vhodné, použijte vstřícnost. Ovšem ve vlastním zájmu dejte cílové osobě či skupině najevo, o co šlo, aby to nebylo mylně pochopeno jako samozřejmost.
Vyšší duchovní Dosažení vyžaduje vstřícnost – a to jak pro samotné Dosažení (Cesta každé osoby), tak i jako Nastavení vůči všem. Více o náležitém Nastavení viz příspěvek „2 trojúhelníky Vesmírné Vztahovosti„. Když budete vstřícný / vstřícná, tak nejsnáze dosáhne souladu, což je nejlepší. Vstřícný / vstřícná dokážete být snáze s nadhledem (viz obrázek uvedený níže) a s nebráním si ničeho osobně (2. dohoda). Naše společnost DMDU a zvláště náš Velmistr jsou známí velkou velikostí této vlastnosti.
Ad ústupek – ústupky, aneb „Moudřejší ustoupí.“
Nejprve si nastavte hranice alespoň v pro Vás důležitých oblastech. Za ně už žádný ústupek nedovolujte. Nikdy se nevzdávejte – jen s takovým Nastavením máte zaručené dosažení úspěchu. Více o náležitém Nastavení viz příspěvek „2 trojúhelníky Vesmírné Vztahovosti„.
Dávejte si pozor na nedobré pocity poté, co ustoupíte. S ústupky šetřete také proto, aby si osoba, které ustoupíte (zvláště při častějším ustoupení) nenavykla na to, nezačala si myslet, že máte nízkou „cenu“ atd.
Ad kompromis, aneb krok zpátky od každého účastníka (vstřícnost je lepší)
Viz výše vypsaná kapitola o ústupcích. Na kompromisech je nebezpečné (zrádné), že nedobré pocity pak mohou mít obě strany. Je to však pořád lepší než se hádat, že ano? Nejlepší je, když se tak dosáhne souladu – viz výše téma vstřícnost.
Na co s dát pozor
Vyhýbejte se hádkám, zvláště malicherným – viz níže uvedený odstrašující příklad.
„
Rozhovor muže a ženy
S díky za pomoc, Satguru Traraja – náš Mistře, Ti společně dáváme náš bývalý „problém“ v zábavné formě (už i pro nás…). Vilém a Hanka
Ž – žena, M – muž
Ž: Dala bych si chipsy.
M: Nejez to, zase budeš brečet, jak vypadáš.
Ž: Jak vypadám?
M: No jak bys vypadala.
Ž: To se tě právě ptám.
M: Mně je to přece jedno.
Ž: Tobě je jedno jak vypadám?
M: Ale není mi to jedno, co furt máš?
Ž: Já nic nemám, jen že jsi říkal, že blbě vypadám.
M: Cože jsem říkal?
Ž: No že blbě vypadám.
M: To jsem neříkal, vždyť víš, že se mi líbíš.
Ž: Jak moc?
M: Co jak moc?
Ž: Jak moc se ti líbím?
M: No normálně – moc.
Ž: Tak normálně nebo moc?
M: No moc, no.
Ž: A jak moc?
M: Šmarjá, moc moc. Necháš mě dívat?
Ž: Já tě ruším? Tak já tě ruším a blbě vypadám, že jo. Já tady taky nemusím být.
M – mlčí
Ž: Ty mlčíš? Takže tu nemusím být?
M: Cože? Ale jistě že tu musíš být.
Ž: Musím? Tak já musím? Jistěže musím! Kdo by ti pral a vařil, že?
M: Ale přece víš, že tě miluju.
Ž: Nevím. Jak to mám vědět? Jak mě miluješ?
M: Montoya se tlačí na Schumachera Co? Cože? Jo, miláčku, určitě máš pravdu?
Ž: Jak cože? Ty mě vůbec neposloucháš!
M: Počkej prosím tě chvíli. Jedou 49 kolo, ještě tři a budeme si povídat.
Ž: Musím ještě žehlit.
M: Tak běž žehlit.
Ž: Jistěže, já můžu jít žehlit a ty se budeš dívat.
M: úpění Tři kola miláčku, tři kola, potom klidně vyžehlím já.
Ž: Jistě, ty určitě vyžehlíš. Ty něco uděláš. To bych se dočkala. Kdy jsi tady naposled něco udělal? C-O-K-O-L-I-V.
M: Nikdy.
Ž: No jistě, to jsi celej ty.
M: Dáš už pokoj, prosím tě? Za chvíli bude konec.
Ž: Ne za chvíli. Hned je konec. Mám toho dost. Jdu pryč. Nebudu utrácet svý mládí s někým, jako seš ty.
M: Cože nebudeš utrácet? Mohla bys prosím tě chvilku mlčet?
M – odevzdaně vstává, přináší z kuchyně chipsy a podává je ženě
Ž – naštvaně bere pytlík a cpe si do pusy plnou hrst chipsů
Ž: Myslíš, že jsem tlustá? Asi bych to neměla jíst, co?
M – zoufale chytá hlavu do dlaní…
„
