3 pojmy – ústupek, kompromis a vstřícnost
Ad vstřícnost
Kdykoli je to vhodné, použijte vstřícnost. Ovšem ve vlastním zájmu dejte cílové osobě či skupině najevo, o co šlo, aby to nebylo mylně pochopeno jako samozřejmost.
Vyšší duchovní Dosažení vyžaduje vstřícnost – a to jak pro samotné Dosažení (Cesta každé osoby), tak i jako Nastavení vůči všem. Více o náležitém Nastavení viz příspěvek „2 trojúhelníky Vesmírné Vztahovosti„. Když budete vstřícný / vstřícná, tak nejsnáze dosáhne souladu, což je nejlepší. Vstřícný / vstřícná dokážete být snáze s nadhledem (viz obrázek uvedený níže) a s nebráním si ničeho osobně (2. dohoda). Naše společnost DMDU a zvláště náš Velmistr jsou známí velkou velikostí této vlastnosti.
Ad ústupek – ústupky, aneb „Moudřejší ustoupí.“
Nejprve si nastavte hranice alespoň v pro Vás důležitých oblastech. Za ně už žádný ústupek nedovolujte. Nikdy se nevzdávejte – jen s takovým Nastavením máte zaručené dosažení úspěchu. Více o náležitém Nastavení viz příspěvek „2 trojúhelníky Vesmírné Vztahovosti„.
Dávejte si pozor na nedobré pocity poté, co ustoupíte. S ústupky šetřete také proto, aby si osoba, které ustoupíte (zvláště při častějším ustoupení) nenavykla na to, nezačala si myslet, že máte nízkou „cenu“ atd.
Ad kompromis – kompromisy, aneb krok zpátky od každého účastníka (vstřícnost je lepší)
Viz výše vypsaná kapitola o ústupcích. Na kompromisech je nebezpečné (zrádné), že nedobré pocity pak mohou mít obě strany. Je to však pořád lepší než se hádat, že ano? Nejlepší je, když se tak dosáhne souladu – viz výše téma vstřícnost.
Na co s dát pozor
Vyhýbejte se hádkám, zvláště malicherným – viz níže uvedený odstrašující příklad.
„
Rozhovor muže a ženy
S díky za pomoc, Satguru Traraja – náš Mistře, Ti společně dáváme náš bývalý „problém“ v zábavné formě (už i pro nás…). Vilém a Hanka
Ž – žena, M – muž
Ž: Dala bych si chipsy.
M: Nejez to, zase budeš brečet, jak vypadáš.
Ž: Jak vypadám?
M: No jak bys vypadala.
Ž: To se tě právě ptám.
M: Mně je to přece jedno.
Ž: Tobě je jedno jak vypadám?
M: Ale není mi to jedno, co furt máš?
Ž: Já nic nemám, jen že jsi říkal, že blbě vypadám.
M: Cože jsem říkal?
Ž: No že blbě vypadám.
M: To jsem neříkal, vždyť víš, že se mi líbíš.
Ž: Jak moc?
M: Co jak moc?
Ž: Jak moc se ti líbím?
M: No normálně – moc.
Ž: Tak normálně nebo moc?
M: No moc, no.
Ž: A jak moc?
M: Šmarjá, moc moc. Necháš mě dívat?
Ž: Já tě ruším? Tak já tě ruším a blbě vypadám, že jo. Já tady taky nemusím být.
M – mlčí
Ž: Ty mlčíš? Takže tu nemusím být?
M: Cože? Ale jistě že tu musíš být.
Ž: Musím? Tak já musím? Jistěže musím! Kdo by ti pral a vařil, že?
M: Ale přece víš, že tě miluju.
Ž: Nevím. Jak to mám vědět? Jak mě miluješ?
M: Montoya se tlačí na Schumachera Co? Cože? Jo, miláčku, určitě máš pravdu?
Ž: Jak cože? Ty mě vůbec neposloucháš!
M: Počkej prosím tě chvíli. Jedou 49 kolo, ještě tři a budeme si povídat.
Ž: Musím ještě žehlit.
M: Tak běž žehlit.
Ž: Jistěže, já můžu jít žehlit a ty se budeš dívat.
M: úpění Tři kola miláčku, tři kola, potom klidně vyžehlím já.
Ž: Jistě, ty určitě vyžehlíš. Ty něco uděláš. To bych se dočkala. Kdy jsi tady naposled něco udělal? C-O-K-O-L-I-V.
M: Nikdy.
Ž: No jistě, to jsi celej ty.
M: Dáš už pokoj, prosím tě? Za chvíli bude konec.
Ž: Ne za chvíli. Hned je konec. Mám toho dost. Jdu pryč. Nebudu utrácet svý mládí s někým, jako seš ty.
M: Cože nebudeš utrácet? Mohla bys prosím tě chvilku mlčet?
M – odevzdaně vstává, přináší z kuchyně chipsy a podává je ženě
Ž – naštvaně bere pytlík a cpe si do pusy plnou hrst chipsů
Ž: Myslíš, že jsem tlustá? Asi bych to neměla jíst, co?
M – zoufale chytá hlavu do dlaní…
„