Úcta (i uctívání) – 1. díl

MUDr. Ariya Jyoti, Ph.D., MBA/ 18 října, 2023/

Velmistrův výklad na téma, že s úcta (i uctívání) je něco, co znají i zvířata ba dokonce rostliny.

Níže následuje citace začátku Velmistrova vysvětlování (od slova Světlo:)) – nejde o přepis všeho, zato jsem to drobátko doladila.

Obsah

0:00:00

Zdravím, skutečně vám přeji zdraví tělesné i duševní – a o duševních, ba dokonce duchovních věcech budu hovořit.

Toto je můj první pokus o podcast, respektive druhý, protože první jsem začal na webu, ale pak jsem měl nějaký střet s webmasterem a měnil se vzhled a nebylo to pak slučitelné atd. Takže to teď možná budu vracet – ten podcast – na web. Ale tohle je první podcast věnovaný někomu konkrétnímu a konkrétně ho věnuji online rádiu Svobodný rozhlas, respektive studiu Vzájemná úcta. Byl jsem do něj tak nějak pozván, ale zatím se nepodařilo skloubit časy tak, abych tam mohl vystoupit osobně, tak mě napadlo udělat nahrávku z mojí strany, jenom zatím, s tím, že na reakce moderátorů a následně publika budu reagovat zase já 🙂 v nějakém příštím podcastu.

0:01:04

Takže pokud tohle teď posloucháte, tak máte za A poměrně štěstí, a za B máte možnost se mnou vlastně vezt debatu, kdy si nebudeme skákat do řeči a kdy já udělám všechno proto, aby jsem se vyjádřil k tomu, co řeknete, pokud to budete k věci atd.

No a první téma, které jsem zvolil právě pro studio Vzájemná úcta, je samo téma vzájemná úcta, ba dokonce úcta obecně, protože si myslím, že je to dost zásadní záležitost.

Já jsem byl dost kritizován a vlastně ještě jsem kritizován za to, že se někdy podle některých lidí projevují pyšně, když narovinu a otevřeně říkám, že jsem duchovní Mistr, respektive Velmistr, čili Mistr Mistrů. Ale to je prostě pravda zaprvé, takže nevědím důvod to neříct. Za druhé, každý Mistr se prohlásil tím, čím byl, a pobízel ostatní, aby se přihlásili k tomu, co umí, co dělají. A i na pohovoru se po Vás chce, abyste řekli, co umíte – a ani Vaši dívku nezajímá, co neumíte, že ano?

0:02:10

Takže bych řekl, že není dobré v tom spatřovat pýchu, ale maximálně prezentaci. Ve smyslu prezent, kdy vám daruji nějaké poznatky a postoje, a vy z nich můžete čerpat, může vás to nějak obohatit, a pokud se vám to nelíbí, tak nemusíte s tím souhlasit, nemusíte to dal poslouchat.

Takže, abych se ještě jednou představil, nebo spíš pořádně jsem představil, nebo slušně tedy, alespoň nějak v základu, tak moje občanské jméno je Radan Chrobok.

0:02:37

Radan znamená „ten, který přináší radost“. V angličtině „Joybringer“. A chrobok – kvůli tomu (příjmení), jsem měl kvůli tomu nepěknou přezdívku chrobák. Takže to je ten brok, co valí tu kuličku z hovínek, že ano? Ale ve skutečnosti je to svatý Skarabeus, který valí kuličku Slunce. Takže tady vidíte, jak taková relativně drobná změna postoje vůči vlastnímu jménu může způsobit, že to, co dřív jste vnímali jako urážku, tak je nakonec pochvala, že ano?

0:03:08

Zaprvé už mi teď nikdo nemá odvahu říct tu ošklivou přezdívku, kterou jsem měl. A měl jsem šikanu i daleko horší než jen ošklivou přesdívku na základní škole, tak tehdy začala moji cesta bojovým uměním, jen tak mimochodem. Takže opravdu nejsem člověk, kterého by bylo radno šikanovat. A za druhé, jsem pak našel i mírovou cestu, jak se srovnat se svým příjmením, jak ho prezentovat a jak nenápadně nalákat lidi, aby vnímali pozitivní prezentaci toho slova. A tak je to se vším, co dělám já, nebo co děláte i Vy – když už jsme u toho. Takže jsem teď nemluvil o sobě, ale mluvil jsem vlastně o Vás. Jsem si jistý, že i u Vás by se dal najít nějaký takový příběh na toto téma nebo s tímto principem.

Takže jak funguje úcta, až tedy vzájemná úcta?

To spolu samozřejmě úzce souvisí, protože úcta, pokud si bavíme ne o uctívání, ale o osobní úctě, tak je vždycky směřovaná na někoho. A ten, komu je dávána úcta, by měl mít tu slušnost a sám se chovat uctivě.

0:04:17

Ha ha ha, kéž by to tak platilo, že ano?

Chci Vám říci, že úcta není jen vlastnost lidská, avšak i zvířecí a dokonce rostlinná!

A teď se to pokusím dokázat. Tak teď se připoutejte, držte si klobouky, pojdeme z kopce. Začnu těmi rostlinami, protože to byla asi nejvíc šokující část mého prohlášení. Rostliny ve skutečnosti dost spolopracují. Dávám stranou lišejník, což je vlastně řasa plus houba, které rostou spolu a jsou v symbióze. Takže vlastně tvoří nový organismus, co už je opravdu hodně pokročila spolupráce – to je jako manželství.

0:04:57

Je samozřejmě známo, že v lese spolupracují aspoň nepřímo třeba stromy a houby. Houby tam tvoří mycelium, dokonce nějaké komunikační kanály zřejmě poskytují o těm roslinám, drží tam vláhu, dělají hnojivo. A stromy ty houby stíní, aby měly akorát ty správné podmínky. Také jim dělají hnojivo a také jim drží vláhu. Tak nějak si to vzájemně vyměňují. Takže jedno bez druhého by nebylo tak efektivní. Jen zdravý les, ve kterém rostou houby, je (skutečně) zdravý les. A les, ve kterém nerostou houby, nebo to tam lidi plundrují, tak ten les potom není na tom tak dobře. Takže když zbíráte houby, tak je prosím sbírejte správně.

0:05:42

To znamená, že nevyrvete celou houbu jako idioti, ale odříznete ji, aby tam zůstaly ty kořinky. A pak už je ta houba opravdu zralá, ba starší, tak se ještě obtěžujte ty z ní vytřepat ty semínka co nejvíc. Případně i na místě ji omít, aby se z ní ty semínka ještě dostala i s tou vodou do hlíny. A když už toho budete, tak to ještě zasypte hlínou, dejte na to trochu jehličí a lehce to uplácněte. Ne, že to zadupete jako sloni.

0:06:14

Takže se v tomhle se chovejte jako lidi a ne jako prasata. No vlastně prasata se tam chovají lépe než lidi, když to tak vezmu, že ano?

Takže to bylo o tom, že vlastně ty rostliny si mezi sebou vyvinuly něco, čemu bychom v klidu mohli říkat úcta jedna k druhé. Ty organismy evolucí zjistily, že sice přežije ten silnější na jednu stranu, takže spolu soupeří, ale na druhou stranu jsou situace, kdy je evidentně efektivnější spolupráce než soupeření. A pokud se bavíme o spolupráci oboustranné a ne o nějakém příživnictví, což se samozřejmě u rostlin vyskytuje také, když třeba liány rostoucna stromech, že ano?, tak jsou tam potřeba evidentně prvky něčeho, co by se dalo nazvat vzájemnou úctou.

0:06:58

Takže tak.

No teď k těm zvířatům, tam je to jasné, že ano?

Můj oblíbený příklad jsou vlci. Tady zdravím Ondru Boleslava jenž má povahu vlka.

Když vlci řeší vůdcovství ve smečce, tak spolu bojují.

0:07:18

Když však jeden z těch vlků už toho má dost; je třeba zraněný a sám vyhodnocuje, že by vyhrál možná za cenou nějaké šílené sebeoběti a už toho má plné zuby nebo dokonce se důvodně obává, že by to nevyhrál a nechce riskovat, že prohraje nějak těžce zraněný, že ano?; tak si řekne, že už toho bylo dost a že mu to za to zranění, atd. nestojí a prostě se převalí na záda a ukáže krk.

Vlk, který prohraje v souboji, tak nastaví krk...
Vlk, který prohraje v souboji, tak nastaví krk…

A teď hádejte, co udělá ten druhý vlk! Je jasné, co by udělal člověk. Bohužel, ten by mu dal ještě další nakládačku, nebo by ho prostě zabil, aby se zbavil konkurenta, co kdyby náhodou někdy…

0:07:59

Ale vlci se vzájemně nezrazují jako lidé. Vlci mají velice silné smečkové vztahy. Takže ten druhý vlk, přestože je v největší agresii a předtím bojoval úplně tvrdě, tak jak uvidí toto gesto, které bychom asi přeložili jako hlubokou úctu, tak všeho nechá a okamžitě se zastaví, jak kdyby tam padla ocelová stěna.

0:08:22

Viděl jsem videa přímo z přírody fotopastmi, kde se toto ukazovalo. Jak nechá toho druhého vlka na pokoji, div mu ještě neoblíže rány a už prostě ho nechá. Na druhou stranu ten poražený vlk ho začne respektovat jako vůdce, protože lepší bojovník pro vlky se rovná lepší vůdce.

Takto bychom možná mohli vybírat politiky, ne? Co byste na to říkali? Že by to bylo jako v Římně. Že by každý politik musel ukázat, co obětoval pro vlast, jaké má jizvy z bojů a tak podobně.

To by asi se těch politiků do těch voleb moc nehlásilo, ne? Co myslíte?

0:08:58

No nic, no.

A vy, co brečíte nad pivem a nadáváte na politiku, tak co kdybyste se teď zvedli, třeba i něco navíc obětovali a šli s tím něco dělat, jako dělám třeba já alespoň?!

Hm? Jo, takže tohle je mezi zvířaty vzájemná úcta.

No a je jasné, proč vyvinuli vzájemnou úctu lidé. To bylo úplně z těch samých důvodů. Vyhodnotili – speciálně lidi jsou na to experti, dávám stranou včeli a mravence -, že spolupráce je super efektivní. A proto jsme teď páni tvorstva a nešéfují tady škorpióni. Tak je to aspoň zatím, dokud tady nespustíme třetí světovou s atomovými bombami.

Takže my jsme nejenom začali spolupracovat, my jsme začali spolupracovat i zároveň s hierarchií, že někdo třeba má tu menší míru úcty hodnosti než někdo jiný. Máme specializace, že někdo dělá to a ten zase tohle, jak to zpíval pan Werich, že ano? Ten dělá to a ten zase tohle. A všichni dohromady udělají moc.

0:09:56

Takže máme i rozdělené role, protože opravdu je efektivnější, když jeden člověk dělá něco pořádně než aby uměl tucet věci tak nějak průměrně, že ano? Ten trik je, že pak potřebujete docela velký počet lidí na docela malém prostoru, aby to mělo spád, že ano? Takto vlastně lidé vyvinuli komunity, následně města. Takže my jsme sociální stvoření dost podobně jako mravenci nebo včely. Tím pádem jsme jinak sociální než vlci, protože vlci jsou spíš smečkově menší, myšleno v počtu. Zatímco my jsme spíš smečkově, vědomě, megalomané. Stavíme obrovská města, téměř takové kvality, jako staví termiti svá termitiště. Ta mimochodem vydrží desítky let, v úplně šíleném podnebí a i proti aktivním útokům nepřátel, atd.

0:10:46

Kdybychom tak stavěli naše domy, tak by nějaké zemětřesení se mohlo jít bodnout. Takže my jsme vyvinuli úctu jeden k druhému neboli vzájemnou. Byť je to na různých úrovních. Jak jsem řekl, máme ty různé role, které jsou různě úctyhodné. Je to i způsob už takové neverbální komunikace a prezentace, dávání najevo, jak se věci mají, kdo se kde stojí, na co kdo má právo, po kom co chtít a tak podobně. Jde o to, jak je kdo v té společnosti situován, jaké má pravomoce a naopak odpovědnost k tomu. A na začátku to fungovalo opravdu tak, že ten, kdo měl patřičné pravomoce, tak měl odpovídající odpovědnost. Ha ha ha, kéž by tomu tak bylo teď. Nyní ten, kdo má velké pravomoce, tak většinou odpovědnost ignoruje a ještě bokem krade, že ano? Viz speciálně naši politici. Je smutné, že tady mluvím jako reprezentant země, která nevinnému ba úžasnému slovu tunelování dala ten druhý zlý význam. (Velmistr tím myslel používání pojmu „tunelování“ pro trestnou činnost spočívající ve vyvádění peněz z firem či státu pro vlastní obohacení.)

0:11:47

Toto, když to řeším k nějakým cizincem, tak jsem z toho velice smutný. Takže by to chtělo možná ještě víc úcty k naší zemi a lidem. Speciálně na straně politiků, protože tam úcta (k běžným lidem) chybí!

Úcta byla náš způsob, jak vůbec být schopný spolupráce a nějakého masovějšího přežití ve více lidech na menším území.

To je samozřejmě bezpečnější oproti predátorům, efektivnější vůči využívání zdrojů atd. Úcta byla cestou, jak zlepšit naši komunikaci a spolupráci. Úcta byl způsob, jak mít spolehlivě fungující byznis atd. Takže když se na tím hlouběji zamyslíte, tak bez nějaké míry úcty a zároveň úctyhodnosti – pozor, páni podnikatelé! – tak nic nemůže fungovat, rozhodně ne dlouhodobě udržitelně. Takže tohle to jsem chtěl říct i v rádiu Vzájemná úcta – velice tleskám tomu názvu. Myslím si, že je to výborný název a že každý by se měl hluboko zamyslet nad tématem své uctivosti a úctyhodnosti a nad tím jestli dává dostatek uctívání (kam – komu – náleží).

0:12:55

Třeba i tomu druhému třeba ve vztahu, ať už je to partnerka, maminka, dcera.

Ano, i dítě je člověk, takže i dítě zaslouží úctu.

To bych tady třikrát podtrhnul. Na Facebooku je dokonce skupina nebo stránka, která se jmenuje „I děti jsou lidi“. Takže ji doporučuji navštívit a něco si tam přečíst. Budete příjemně překvapení, jak jinak a lépe se dá vychovávat dítě bez nějakého teroru, stresu – aby potom nemělo nějaké psychické nebo sociální problémy. Tady bych mohl doplnit svůj příběh, ale to bych asi dal na nějaký jiný podcast (epizodu), to už se sem myslím úplně nehodí.

0:13:33

I když to dostatečně souvisí s tématem úcty nebo vzájemné úcty. Určitě tohle souvisí s tématem vzájemnosti ve smyslu vztahovosti.

Takže abych to uzavřel, úcta je jako láska, až na to, že každý jsou jedna strana té samé mince jménem vztah.

Takže sice může být láska bez příčin a bez podmínek jako energie, to ano, ale ne jako vztah. Ve vztahu je potřeba nějaká ta příčina jako přitažlivost, zajímat se o toho druhého, což je taky druh uctívání nebo teda alespoň úcty a tak dále.

No a teď jsem se nenápadně oslím můstkem přesunul k tomu tématu uctívání, což je opravdu jiné slovo než úcta, jak už jste doufám pochopili.

Uctívání zaprvé může být i vůči virtuálnímu a dokonce vymyšlenému cíli. Můžete uctívat třeba nějaké náboženství, nějakého boha, kterého jste si vymysleli nebo ve kterého věříte. Nebo můžete uctívat nějakou ideologii, nějaký systém správy i své společnosti, který vám třeba funguje. Když je ta společnost rodina, tak vy máte své rodinný metody a tradice, které uctíváte v tom smyslu, že se dokonce nějak pokoušíte je prosadit, aby to tak bylo i v rodinách vašich dětí, případně ještě pradětí.

Sdílejte!:)