Ekologie – 3 zajímavosti
Ekologie by nebyla problém – nebýt nás lidí…
Ekologie a udržitelnost, konkrétně Wardův skleník: rostlinný svět uzavřený v láhvi. Zkuste ho vytvořit
Níže následuje parafráze z https://www.nkz.cz/volny-cas/zajimavosti/warduv-sklenik-rostlinny-svet-uzavreny-v-lahvi-zkuste-ho-vytvorit.
„
V bytě je možné pěstování rostlin a zalévání jednou za rok, nebo dokonce ještě méně? Ano, je… Stačí jim vytvoření obdobu zemské atmosféry a zavření do skleněné nádoby.
Tenhle starý nápad čas od času upadá v zapomnění a pak se zase vrací do módy… třeba právě teď. Už v polovině 19. století vynalezl anglický lékař Nathaniel Ward prototyp všech miniaturních skleníků, který dostal po svém objeviteli název Wardův skleník. I když tohle pojmenování je prakticky zapomenuté, vynález ctihodného lékaře žije dál. Jen jsme si zvykli na lidový název – nejčastěji zahrádka v láhvi. 
Pěstované rostliny v láhvi můžete doplnit i plastovými figurkami lidí nebo zvířat. (Foto: Shutterstock)
Co je to uzavřený ekosystém
Zahrada v láhvi může mít různé podoby. Buď je to otevřená sklenice osázená sukulenty, nebo uzavřená skleněná nádoba. V druhém případě vzniká samostatný ekosystém, který tak trochu připomíná miniaturní zeměkouli s rostlinami a vlastní atmosférou. Funguje tu koloběh vody i kyslíku; samozřejmě za podmínky, že rostliny uvnitř mají dostatek světla. Láhev tedy není potřeba zalévat ani větrat. Při použití správných materiálů a výběru vhodných rostlin je zahrádka v láhvi nenáročná na péči a vhodná i pro začátečníky.
Rostliny 60 let v jedné láhvi
Pokud máte rádi zeleň, ale nebaví vás zalévat, můžete to zkusit jako Brit David Latimer. Ten se jednoho nedělního odpoledne roku 1960 rozhodl, že do láhve (spíš do demižonu) zasadí čtyři rostliny. Jak řekl, tak i učinil: do nádoby nasypal trochu substrátu, rostliny zasadil, přilil trochu vody, zazátkoval – a měl hotovo.
A protože své rostliny nezanedbává, o dvanáct let později (1972) zátku z hrdla vytáhl, přilil trochu vody a znovu zavřel. Od té doby se jeho zasklený ekosystém změnil: z původní čtveřice už v něm zbyla jen podeňka, která zabrala prakticky všechen prostor. Ale pořád se jí daří dobře… a zdá se, že ještě dlouho bude.
Rostliny vhodné do zahrady v láhvi
Miniaturní zahrádka ve skle bude ale dlouhodobě funkční, jen když ji osázíte správnými rostlinami. Ne každý druh se s podmínkami v láhvi vyrovná. Suchomilné sukulenty a kaktusy jsou vhodné jen do otevřených lahvových zahrádek. Vhodnější jsou nízké druhy z podrostu tropických pralesů.
Pod „víkem“ může růst zakrslý chřest pýřitý nebo netík Raddiho; druhý z nich potřebuje spíše sucho. Také begonie královské se vzorovanými listy vytvoří zajímavé akcenty, ale nesnášejí přílišné vlhko. Nenáročné jsou naopak pepřinec, podeňka, pilea, fitonie, drobný fíkovník šplhavý a drobné bromélie, jako podrostovka. Vhodné jsou také kapradiny, třeba vranečky, a mechy.
Návod na zahrádku v láhvi
Vybranou sklenici vymyjte horkou vodou a vysušte. Nasypejte do ní substrát tak, aby zakryl dno. Vhodný je hrubozrnný substrát, jako lávový nebo čedičový štěrk (např. štěrk používaný pro zimní posyp). Ideální velikost zrn je 2 až 6 mm. Květinový substrát nepoužívejte, mohl by zahnívat. Rostliny by koneckonců měly zůstat malé a růst jen pomalu.
Připravte si jednotlivé rostliny: Kořeny jim omyjte vodou, a pak je opatrně zasaďte do substrátu. Trubičkou ze stočeného papíru (např. od kuchyňské utěrky) můžete doplnit substrát. Mělo by ho být tolik, aby zakryl kořeny. Chcete-li, dlouhou pinzetou naaranžujte do láhve kamínky a mušle.
Vodu do sklenice opatrně dodejte pipetou. Zalévejte střídmě: voda nesmí být na dně sklenice vidět. Přidejte chvostoskoky (20–30 kusů). Tito neškodní drobní půdní živočichové budou sklenici čistit od plísní. Seženete je třeba v obchodě s teraristickými potřebami.
Jak se o zahradu v láhvi starat
Sklenice nesmí stát na přímém slunci, protože se kvůli skleníkovému efektu vzduch uvnitř rychle zahřívá a rostliny pak odumírají horkem. Kontrolujte vlhkost: když se sklo ve sklenici orosí, stačí do dlouhé pinzety vzít savou papírovou utěrku a opatrně jí sklo otřít. Dejte pozor, abyste neotřeli chvostoskoky, kteří se na skle s oblibou zdržují. Pokud rostliny vadnou, trochu vody přidejte.
Na začátku vám možná chvilku potrvá, než vystihnete správné množství vody: Pokud se sklo zapařuje, vyvětrejte, pokud rostliny vadnou, trochu přilijte. Dokonale uzavřený systém by se v ideálním případě obešel bez zálivky, ale protože se obvykle trocha vody odpaří netěsností v uzávěru, je možné občas – třeba jednou za rok – trochu zalít. A ještě jeden praktický tip: Čím větší sklenici použijete, tím lépe bude uzavřený ekosystém fungovat.
„
Ekologie a udržitelnost – příklady minaturních zahrad v láhvích
Viz v https://www.google.com/search?q=zahrada+v+lahvi. Máte-li s tímto zkušenost, prosíme napište nám ji!:)
S tím souvisí pojem paludárium
Paludárium je typ vivária, který zahrnuje obojí pozemní a vodní elementy. Paludaria (nebo paludariums) se obvykle skládají z uzavřené nádoby, ve které jsou organizmy specifické pro simulovaný biom. Mohou se udržovat z čistě estetických důvodů nebo z vědeckých nebo zahradnické účely. Slovo „paludarium“ pochází z latinského slova ‚palus‘ což znamená bažina nebo bažina a „-arium“, které odkazuje na uzavřený kontejner.
Paludaria může mít velikost od malých, snadno zobrazitelných polí až po biosféry dostatečně velké, aby obsahovaly celé stromy. Prominentním příkladem velmi velkého paludária je expozice deštného pralesa v Montreal Biodome.
V Mohavské poušti vyroste síť biodómů jako zkouška osídlení Marsu
Níže následuje citace z https://cc.cz/osidlovani-marsu-nanecisto-v-mohavske-pousti-vyroste-mimozemska-vesnicka-pro-vedce-i-turisty – podívejte se tam na obrázky!
„
I přesto, že zní osidlování Marsu jako neuvěřitelné sci-fi, jsme mu možná blíže, než by leckoho napadlo. Nyní nastal ten pravý čas začít se na novou éru dějin lidstva pořádně připravovat a mnozí tak již činí, přičemž nejde jen o Elona Muska. Například francouzská Interstellar Lab v Mohavské poušti vybuduje komplex budov, které budou simulovat život na rudé planetě.
Stojíme na prahu milníku, který by mohl být pro lidstvo stejně významný jako zkrocení ohně či objevení zemědělství. Již poměrně brzy bychom totiž mohli naši civilizaci začít rozšiřovat ze Země na další satelitní planety, a tou první bude zcela jistě Mars. Život na Marsu se ovšem bude od toho na Zemi zásadně lišit, a proto je nutné připravit se na něj již s předstihem.
To, že známe Mars více než kdy dřív, dokazuje významné množství společností, které se v poslední době začínají zabývat výzvami spojenými s jeho kolonizací. Lídrem celé této velké vesmírné výzvy je SpaceX Elona Muska, které plánuje vyslat první posádku směr Mars již v roce 2024. Stane se tak v připravované lodi Starship, která bude největší samostatnou raketou v historii.
Plánovaný postup
Dopravou posádky na povrch Marsu ovšem všechno teprve začne. Abychom mohli planetu začít efektivně přetvářet k obrazu svému, je zapotřebí na ní vybudovat dostatečně kvalitní zázemí, které bude poskytovat přicházejícím posádkám úkryt, vybavení, ale i potravu. Tu by mohl zajistit například český projekt Marsonaut, který zkoumá možnost aeroponického pěstování rostlin v laboratorním prostředí.
Nejdříve je ale nutné postavit na planetě první budovy, které poskytnou zázemí pro vše ostatní. Jak by se mohlo na Marsu bydlet, naznačil 3D-Printed Habitat Challenge společnosti NASA, v rámci kterého byly hledány ty nejlepší návrhy obydlí z 3D tisku pro osadníky Marsu. Vítězem se stala vesmírná vajíčka společnosti AI SpaceFactory, která jsou ukázkou toho, jak by mohli na Marsu přebývat jedni z prvních kolonizátorů.
Vesnice pro Mars
Vajíčka však působí trochu provizorně a rozhodně neoplývají žádným velkým komfortem. Zcela opačně působí nový projekt sítě biomů Experimental Bio-Regenerative Station (zkráceně EBios) francouzské výzkumné laboratoře Interstellar Lab. Ta svůj nový projekt popisuje jako vesnici s cirkulárními regeneračními technologiemi podporujícími život. V praxi se jedná o komplex několika vzájemně propojených staveb, které budou fungovat jako obydlí a zároveň se postarají o čištění vody, nakládání s odpady a produkci potravin.
„Mezi průzkumem vesmíru a povědomím o tom, co se děje na naší planetě, existuje silná vazba,“ řekla pro magazín VentureBeat zakladatelka a generální ředitelka Interstellar Lab Barbara Belvisiová.
Belvisiová v loňském roce opustila svůj dobře rozjetý podnik a založila laboratoř, která pracuje na koncepci prostředí vhodného pro život na Marsu. Její projekt je momentálně ve fázi, kdy se veškeré teorie začnou realizovat v praxi. Belvisiová má pro výstavbu kolonie EBios vytipovaná čtyři místa v Mohavské poušti, která se svým charakterem alespoň částečně přibližují podmínkám Marsu.
Pro vědce i turisty
Představa Barbary Belvisiové je taková, že na půl roku bude stanice k dispozici výhradně pro vědce, kteří se věnují vlastním projektům spojených s osidlováním Marsu. Druhou část roku bude stanice EBios k dispozici turistům, kteří budou mít zájem o vyzkoušení si životního stylu ve jménu extrémní udržitelnost.
Belvisiová totiž chce mít svůj projekt i coby formu podnikání, které by jí přinášelo finance na chod samotné stanice a další projekty. Cena za týden na Marsu nanečisto se prozatím odhaduje na 3 až 6 tisíc dolarů, tedy přibližně 70 až 140 tisíc korun.
Projekt EBios může v mnohém připomínat experiment Biosphere 2 z počátku 90. let, kdy v Arizonské poušti vyrostl biom, který se pokoušel simulovat biotop jako deštný prales, mokřady, pastviny a další. Tým vědců strávil v jeho prostředí dva roky, během kterých musel čelit řadě problémů v podobě úhynu zvěře a nedostatku kyslíku a potravin.
Mladá podnikatelka však podobnost obou projektů odmítá s tím, že v jejím EBiosu nebudou simulovány existující biotopy, ale vznikne zde od základu zcela nový biotop optimalizovaný přímo na míru celému projektu a jeho obyvatelům. „Jejich cílem bylo obnovit ekosystém Země. Naším cílem je vytvořit způsob, jakým mohou lidé žít zcela mimo síť udržitelným způsobem,“ vysvětlila Belvisiová.
„